Iluzorní představy o léčení

Jedním z impulsů, proč jsem se před lety rozhodla založit skupinu, Autoimunita - cestou k sobě (nyní již uzavřena) jsou poměrně časté iluzorní představy o tom, jak se dá vyléčit z různých nemocí. Docela dobře to ilustroval i příspěvek, na který jsem někde narazila. Tázající se ptal, zda existuje plán na změnu životního stylu a současně svůj dotaz doplnil vyjádřením: "Hlavně mi neříkejte, že mám něco změnit a že mám začít meditovat."

Člověk, cítí-li se bezradný, se často chytá různých nadějí a zaručených rad, jak na to. Na internetu se to jen hemží různými návody, dietami, doplňky stravy, přístupy na změnu životního stylu, terapeuty, průvodci, kteří vám nabízejí pomoc nebo metodu, jak se uzdravit, změnit a nebo si přinejmenším nastavit svoji novou ideální realitu. Všechno to zní moc dobře a jste-li opravdu "v háji", tak si řeknete, proč to nezkusit. Z jistého pohledu takovéto učení se chybou může být vcelku prospěšné. Sama jsem takovou cestou prošla a nebojím se šlápnou mimo. To k životu patří. Na druhou stranu je možné z takové cesty vyextrahovat to nejlepší.
Při svém hledání jsem došla k těmto "aha momentům". Budu se jimi řídit i při správě a vedení této skupiny.

1. Pokud něco funguje jednomu, neznamená to, že to musí zákonitě fungovat druhému. Máme rozdílný výchozí bod i rozdílné podmínky života. Je třeba individualizovat.
2. Je rozdíl mezi opisováním a inspirací. Sama jdu cestou, kdy se nebráním zkušenostem jiných. Čtu, sleduji různé lidi, učím se sama v některých placených skupinách, chodím na kurzy. Ale také některé věci prostě "VÍM". Informace, které dostávám si naciťuji a ověřuji. Rozhodnu-li se něčí zkušenosti implementovat, vyhodnocuji co na to moje tělo, duše, duch. Něco mi ladí, něco mi neladí. Když mi to neladí, pátrám po tom proč.
3. Celkově má velký smysl sledovat situace, které nám vytváří negativní emoce. Strach, stud, odpor, zlost, naštvanost, nebo třeba jen zatnutí zubů nebo svalů. Toto jsou situace a emoce, po kterých je třeba jít, jako pátrací pes. A opravdu to není práce na týden, ba ani za rok či dva nemůžet zpravidla říct, že máte hotovo. Mnohá témata se vynořují postupně, ve vrstvách. Často vás to pustí jen tam, na co jste připraveni a co jste schopni zvládnout.
4. Umět se položit do plynutí života bez odporu je opravdové mistrovstí. Snaha změnit se je často motivována odporem a nikam nevede. Jen cesta přijetí sama sebe, i s těmi horšími stránkami a slabinami nás může posunout. Dává smysl vyvažovat a hledat rovnováhu protikladů, ale očekávat od sebe, že z vás bude někdo jiný je iluze.
5. Pokud se nám děje něco, co se nám nelíbí (může jít o nemoc, ale i o jiné nepříjemné situace), je třeba pátrat po příčinách a ty řešit. Řešíme-li pouze důsledky (to co se nám děje), nebo vyhýbáme-li se důsledkům (tomu, co se děje), tak můžeme situaci na nějaký čas zdánlivě vyřešit. Ale zpravidla jsme tím skutečné řešení pouze oddálili a dluh nás dostihne. Toto se děje třeba konkrétně v situacích, kdy u vážné nemoci řešíme pouze tělo (např. změnou stravy nebo jakkoliv pomocí zvenku) a neřešíme-li příčinu.
6. Že něčemu rozumím teoreticky ještě neznamená, že to mám zvládnuté v praxi. Celkově je v oblasti tzv. "osobního rozvoje nadužívána spousta výrazů. Mnozí často neví, jak takové věci zvládnout v praxi. Jak "být v srdci"? Co je to "naciťovat si"? Jak prakticky žít "tady a teď"? Co to znamená "vyčistit si" nějakou emoci a uvolnit ji z těla. Jak na to udělat prakticky je oblast, která mne zajímá a ke které tu chci směřovat.
7. Oddělovat praxi (myšleno různou metodiku práce na sobě) od běžného života nedává smysl. Můžete vyrazit na víkendový seminář, terapii, hodiny meditovat, ale pokud toto všechno oddělíte od svého běžného života, tak to bude vše jen únik z reality, ve které vám není dobře. O víkendu, v meditaci, po terapii se budete cítit super, ale s nástupem běžných povinností vás to zavalí. Patřím k těm, kteří dělají drobné věci během dne, dovolím si to porušit a nebýt v tom perfektní, ale zahrnuji to co mi funguje do běžného života. Pomalu a jistě a prakticky, v normálnosti denního života, je ta nejlepší cesta k tomu, jak něco do života doplnit a jak to skutečně žít.
8. Nikdo není dokonalý. Sama se učím a to co zde mohou předat odráží moji úroveň poznání a mé zkušenosti. Nechť vás tato skupina inspiruje ke svému vlastnímu hledání a své vlastní cestě. Jsem vděčná za to, že vás mohou provázet v počátcích vaší vlastní cesty.

další články